Než začnete profesionálně hrát a trénovat, je potřeba si ujasnit pár základních pravidel, bez kterých jen stěží budete podávat výborné a stabilní výsledky.

1. Jedním z nejzákladnějších pravidel je fyzický postoj

Postoj těla, který držíme během každého úderu, je základem pro veškerou strategii vašeho stylu hry. Správný postoj těla vám zajistí jistotu v úderu a správně provedenou techniku samotného úderu. Tyto dva faktory vám následně dodají pohodu do hry a psychickou výhodu nad protihráči. Čili postoj je základ hry.

Nyní se pojďme podívat jak by měl správný minigolfový postoj vypadat.

• Střední stoj rozkročný s mírně pokrčenými koleny
• Horní část těla mírně předkloněná dopředu, záda zůstávají rovná, momentálně postoj připomíná první fázi když jdete do dřepu
• Ruce svírají hůl v pětiúhelníku tvořící předloktí, paže a klíční kost, ruce by měly jít rovnoběžně se stehny.
• Ramena netlačit dopředu

2. Pohyb těla při úderu

Při soustředění se na úder se nažíme stát klidně a né křečovitě v námi naučeném a tréninky zafixovaném postoji. Jakmile jsme připraveni odehrát, pohybujeme pouze zpevněnou horní polovinou těla do určitého nápřahu a poté odehrajeme opět pohybem pouze horní poloviny těla. Kolena jdou automaticky do pohybu až v poslední fázi úderu. Touto strategií postoje získáte dovednost rovného úderu a můžete s pohodou přejít na složitější techniky úderů.

• Neměli by jste stát křečovitě, pak se vám hra znesnadní a znepříjemní.
• Zachovejte zpevněné tělo v naučeném a tréninky zafixovaném postoji.
• Při úderu pohybujte pouze horní polovinou těla, která zůstává nadále zpevněná
• Vyvarujte se různému vytáčení rukou, zbytečně si tím kazíte vytěženou stabilitu

3. Správné držení hole a provedení rovného úderu

Hůl se drží pochopitelně oběma rukama za rukojeť. Držení hole je velmi individuální záležitostí. Každému jak padne do ruky, tak styl v budoucnu už většinou nemění. Hůl by měla být osou vašeho postoje, tzn. že by měla být v rovině s osou vašeho rozkroku noh. Spodní část patky hole by měla být v rovině s povrchem dráhy. Pomocí těchto pravidel s pravidly správného držení těla pak řešíme nápřah a samotné provedení správného úderu. Co se týče nápřahu, měl by být tak velký, jak vyžaduje dráha, vlastnosti hole a daného míče. Na méně tempových drahách je zapotřebí jen menšího nápřahu, naopak na drahách s potřebou vyšího tempa je zapotřebí většího nápřahu a nebo středního nápřahu ale s větší razantností. Rovné údery s různým tempem lze dobře trénovat na drahách jako sopka, střeďák, ledvina, labyrint, klíny a koš. Postoj pro rovný úder jsme probrali v pravidle 2.

4. Postoj a herní styl pro odehrání míče z různých pozic na dráze

Postoj při hraní rovného úderu jsme si již vysvětlili v bodě č.2. Jak tomu je ale při hraní pod různými úhly, např. když hrajete z rohu základního startovního pole? Odpověď je velmi jednoduchá. Pro hraní ať to ze středu strartovního pole či z rohu zachováváme stále stejnou trajektorii hole vzhledem k nohou. Jednoduše řečeno, trajektorie hole by měla být vždy rovnoběžná s přímkou, kterou tvoří špičky obou noh. Mnohokrát se vám totiž stane, že budete muset dohrávat z černých překládacích čar, které vždy tvoří zmenšený obvod dráhy. A právě v těchto situacích je velmi podstatné se umět správně postavit k dráze, aby jste zakončili s jistotou a přesností. Dohrávky z černých překládacích čar jsou obvykle obtížnější než údery ze základního hracího pole, a proto je potřeba aby jste speciálně této problematice věnovali dostatek času a soustředěnosti. Dohrávky mnohdy rozhodují o průběhu turnaje, neboť když se vám podaří dohrát až na 4tý úder, můžete se tímto snadno propadnout i o 3 místa v turnaji. Pokud dohráváte z protějšího rohu např. na dráze ledvina či blesk, a máte míč příliš daleko k tomu, aby jste zachovali správný postoj, pak vám nezbývá než improvizovat a najít nejpohodlnější pozici pro postoj i následný úder. Můžete si pomoci i našlápnutím na mantinel dráhy, musíte mít ale při tom patu na zemi. Další možností je zvolení většího rozkroku nohou, čímž se snížíte a tak budete mít blíže k míčku. Občas nastanou i takové situace, kdy musíte překročit dráhu a dohrávat z opravdu nevhodné pozice. Dohrávky a základní údery pod úhlem můžete nejefektivněji natrénovat na drahách jako střeďák, příčky, ledvina, úhel, šnek a blesk.

• zachovat základní postoj i při hraní pod různými úhly
• zachovat trajektorii hole vzhledem k postavení nohou
• soustředěnost

5. Techniky úderu - tempo

Tempo neboli rychlost míčku po úderu, je hned po klasickém rovném úderu nejpodstatnější částí techniky hry. Tempo, které ovlivňujete nápřahem hole a intenzitou úderu do míče, by mělo být takové, jaké obtížnost dráhy a zvolený systém vyžaduje. Míč by přitom měl být schopný v poklidu dosáhnou cíle. Pomalejší až střední tempo se hraje téměř na všech drahách, vyjímkou jsou dráhy jako koš či labyrint, kdy při zvoleném tvrdším míči se hraje silnější tempo. U betonových a filcových drah, které jsou dvakrát až třikrát delší jak eternitové, volíme téměř všude silnější tempo.

6. Techniky úderu - protažení a naražení

Tento styl techniky hry je opět individuální a dalo by se o něm i polemizovat. Patří mezi vlastnosti stylu hry každého hráče. Mezi profesionály se setkáte s hráči, kteří ve svém úderu narážejí míč (zastaví hůl dříve po úderu do míče) a nebo protáhnou úder (protáhnou hůl po úderu do míče - vedou míč). Z velké části profesinální hráči protáhnou úder, je to přirozenější a dostanete tak míč lépe pod kontrolu. Pokud si zvyknete protahovat hůl, což je dobře, dříve nebo později budete potřebovat zvládnou i techniku naražení míče. Systémy hrané na některých drahách to vyžadují.

7. Techniky úderu - litf loopingový / bleskový

Tuto kapitolu tréninku jsem schválně zařadil až na tuhle pozici proto, protože pro správné zvládnutí potřebného liftu potřebujete znát všechny předešlé pravidla a to nejlépe bez chyb. Provedení techniky není snadné a někomu trvá i delší dobu než začne správně liftovat. Lift se dá popsat jako svezení míčku po celé ploše patky hole. Zkrátka při protáhnutém úderu se míč sveze od jedné strany patky až k druhé, čímž vzikne potřebná rotace. Lift lze hrát loopingový, kdy se míč veze od levé části patky k části pravé nebo pačný lift tzv. bleskový. Dále lze zahrát lift krátký či dlouhý, vzhledem k rotaci, kterou vyžadujeme. Celá technika liftu probíhá při protaženém úderu ve středním či rychlejším tempu. Tato technika se většinou používá na dráze looping, v menší míře pak vlny, blesk.

8. Výběr správného míče

Tato část tréninku a hry samotné je mnohdy popsána slovem alchimie. Míčů, které jsou vyrobeny a vypuštěny mezi profíky je několik stovek. Postupem času se počet míčů stále zvyšuje, neboť se vyrábějí stále novější s lepšími a rozdílnými herními vlastostmi. Pravidlem bývá, že na každé dráze se hraje jiným míčem. Pro výběr míče, kterým by jste měli hrát, musíte zvážit vlastnosti dráhy, počasí (zima, horko, déšť), tempo které budete hrát, zda úder protáhnete, narazíte či budete liftovat. Pak tyto kritéria spojte dohromady a můžete se pustit do hledání nejvhodnějšího míče. Pro začátečníka se to možná zdá být složité, nicméně pokud se dostanete přes první body tréninku až do fáze vybírání vhodného míče pro danou dráhu, pak už s tím nebudete mít problém, neboť od prvních tréninkových dní nebudete trénovat sami, nýbrž se spoluhráči či osobou, která vás podvědomě bude učit správnému výběru míče i jeho vlastnostem. Jak při tréninku, tak při turnajích spoluhráči vždy spolupracují při výběru míče. Pro výběr míče neexistují žádné tabulky, je to čistě jen na hráčích jak se vypořádají s výběrem míče.